Celý svět se nějak přiblížil tomu, co znám ze své práce v hospici. Rodiny našich pacientů taky moc netrajdají po kavárnách, nechodí do kina a do posilovny. Bývají izolováni od ostatního světa. Zato žijí s čím dál jasnějším vědomím konečnosti života při každodenní péči o svého nemocného. Postupně se smiřují s křehkostí bytí. Také mají zkušenost, že se nedá nic moc plánovat. Že každou dobrou chvíli je potřeba využít. U ambonu dnes hovoří zdravotní sestra Cesty domů Anna Krutská.